Nedávno vydané demo nového ročníku NHL 2004 od EA Sports přineslo naději do duší všem virtuálním hokejistům, že se jim letos blýskne na lepší časy. Loňský ročník se mimořádně nezdařil, a tak očekávání toho letošního bylo o to napjatější. Někde vládla skepse, jinde naděje - ostatně tak, jako to u celé této sportovní série probíhá už řadu let. Původně slibovaný zcela nový engine se nakonec nekonal, nicméně zásadních změn a úprav přinesla hra poměrně dost. Od tohoto týdne již krabice s NHL 2004 zdobí pulty obchodů ve světě, v Čechách si budeme muset ještě chvíli počkat. V každém případě je tu aspoň hratelné demo, které minulý týden posloužilo k sepsání prvních dojmů. Dnes jako první herní web na světě přicházíme s recenzí finální PC verze hry, která v předpokladech a nadějích dělá jasno.

• Nový systém ovládání
Předně si připomeňme přepracovaný systém ovládání, díky němuž i letití veteráni budou muset sklonit hlavu a začít pilovat nové hmaty, ve snaze se zbavit pevně zakořeněných návyků. Já jsem této změny využil k přechodu od klávesnice na joypad, což - jak se za chvíli dozvíte - přineslo několik výhod. Sportovní hry od EA už od loňska staví na koncepci vhodného herního ovladače ve formě joypadu. Klávesnice je samozřejmě podporována, ale ne všechny funkce na ní budou tak komfortní a některé ani nevyvoláte. V případě NHL 2004 je to kličkování, kdy jedním mini-joystickem na gamepadu ovládáte směr jízdy a druhým kvedláte holí. Tato technika se při hře skvěle osvědčila jak při samostatných nájezdech, tak při blafácích, střelbě i ve snaze bránit puk před dotěrnou čepelí soupeře.

Možná tato změna zvedne vlnu nevole ryzích "klávesnicářů", ale je potřeba si uvědomit, že klávesnice nebyla konstruována s úmyslem ovládat hry. A tak si letečtí simulátorologové opatřují pedály se speciálními kniply, autíčkáři volanty a quakeři kvalitní myši a sluchátka s mikrofony. Nyní přislo i na sportovní fandy a gamepad je tím pravým pro vychutnání takové hry se vším všudy. Pokud navíc holdujete i sérii FIFA či NBA, využijete gamepad ve velké míře i tam.

Další věc, která klávesnicáře omezí (a tohle už beru jako minus hry), je nemožnost si mapovat numerickou klávesnici. A právě tu využívala většina hráčů díky jejímu umístění vedle kurzorových šipek, aby mohli pravou rukou vyvolávat pomocné funkce hry. Jak je u EA nehezkým zvykem, podobně nepochopitelné změny k horšímu patří k řadě jejich titulů a my se s NHL 2004 ještě k několika dalším dostaneme o pár odstavců dál.

• Jak vhodně nastavit gamepad?
Ovládání NHL bych hned doplnil tipem k nastavení gamepadu. Po vlastních trnitých zkušenostech a několikerému předefinování tlačítek jsem dospěl k následujícímu závěru: obě střelby, zrychlování a boostování (tzv. Bruise Control) si nastavte na ukazováčky a prostředníky (ona čtyři tlačítka na přední stěně padu). Jen tohle rozložení totiž dokáže provádět jakoukoli střelbu při současném kličkování a používat zrychlení bez dalších omezení. To samé platí o boostu, který se používá tak, že jeho tlačítko držíte a k tomu ještě musíte stisknout bodyček (a samozřejmě i bruslit). Základem je držet pad tak, jak se má (což bude zpočátku utrpení), s ukazováčky a prostředníky na tlačítkách a palcích na každém ministicku. Teď už jen zatněte zuby a zkoušejte. Jde to, dá se na to zvyknout - po pár dnech už budete schopni se ctí těsně prohrávat a pak přijdou i nějaká ta vítězství. Joypad za možnost kičkovat stojí a co jsem si na něj zvykl, už bych zpátky neměnil.

• Přihrávky a střelba
Osobně hodnotím nové ovládání velice kladně, neboť s ním hra dostává podstatně hokejovější podobu. Přihrávat lze s volitelnou silou po ledě i nad ním, k čemuž napomáhá ukazatel síly přihrávky, umístěný pod hráčem. Stejně tak střelba nabízí vcelku bohaté možnosti, od rány s nápřahem přes nastřelení puku na branku, dloubák zápěstím i možnost ohnat se po puku válejícím se v hráčově blízkosti. Poslední možnost často využijete při dorážkách, které jsou semeništěm spousty branek.

Bohužel jsem nikde nenašel způsob, jak letící puk tečovat, i když si sem tam všimnete, jak po něm útočník sekne hokejkou. Trochu nechápu, proč ukazatel síly nefunguje i při střelbě a je omezen pouze na indikaci přihrávek, ale to není nijak podstatné omezení a lze se řídit nápřahem. Určitě stojí za zmínku i nastřelování puků do útočného pásma, jejich posílání podél mantinelu anebo přihrávky o hrazení. To vše jsou šikovné herní varianty, které je dobré si osvojit.

• Interakce se soupeřem
Další - a asi nejpodstatnější - je přepracování hry v případě kontaktů se soupeřem. Jedoucímu útočníkovi lze vypíchnout holí puk, pokud vystihnete správný okamžik a směr. Stejně tak lze hákovat ujíždějícího hráče, ale i zde je potřeba vše správně načasovat. Identické pravidlo platí u bodyčeků i přitisknutí hráče na mantinel, což je jedna z vychytávek letošního ročníku. Vzájemné kontakty hráčů jsou zpracovány velice různorodě včetně animací, které dodávají hře život a hokejový nádech.

Konečně se dá účinně vyhýbat i obranným zákrokům a hra se nesvrhne v jatka. Každý ze zmíněných herních prvků má svá pro a proti a navíc - což je velice důležité - není stoprocentní. Záleží na řadě faktorů, zda se zákrok povede či jaká vůbec bude jeho účinnost. Díky tomu všemu hrajete hokej, který je podstatně vyzrálejší než kdy předtím. Složitější (ale zvládnutelné) ovládání hry dává velký prostor individuálním schopnostem a tréninkem se máte v čem zlepšovat. A to je jenom dobře.

• Oko za zub
Neopomeňme ani pěstní souboje, které jsou tradiční náplní NHL a letos dostala tato diskutabilní složka nový rozměr. Jednak je přepracován systém soubojů a při bitce máte konečně dojem, že se hráč chová podle toho, jak mačkáte ovladač. Bitky jsou navíc (a to je asi ještě podstatnější) volitelné. K tomu, aby se dva hokejisté porvali, musejí oba chtít. Dříve šlo bitky buď zcela vypnout, anebo hrávat s nimi a mlátit se, i když jste třeba neměli náladu. V NHL 2004 můžete výzvu k bitce přijmout či ignorovat a tudíž je čistě na vás, zda se do rvačky pustíte nebo ne. Tento systém se tak stává i šikovným taktickým manévrem, kterým můžete ve vhodné chvíli zasáhnout do vývoje zápasu a věřím, že si teď nějakou tu fackovanou dá i ten, kdo bitky dosud kategoricky vypínal.

• Golmani
Další podstatnou složkou série NHL (na níž hra stojí a často i padá) jsou brankáři. Ti v loňských ročnících obvykle oplývali nadlidskými schopnostmi, jimiž drželi svůj tým nad vodou i přes děravou obranu. První dobrá zpráva letos je, že počítač už v poli brání podstatně lépe než dřív a dostat se ve vyšších obtížnostech k nebezpečné akci není jen tak. Chování brankářů působí na pohled podstatně přirozenějším dojmem bez matrixové akrobacie.

V prvních dvou obtížnostech padají nádherné branky ze všech možných pozic. U dvou nejvyšších pak dochází ke znatelnému snížení průstřelnosti golmanů, kdy střelou z dálky už nebude zdaleka tak snadné zaskórovat. Nicméně možné to je (mě se zatím příliš nedaří) a po výměně zkušeností s několika stálicemi naší virtuálně hokejové scény jsme došli k závěru, že hra je hodně variabilní i v koncovkách včetně dalekonosných střel. Při pokusech o skórování můžete využít tzv. „falešnou“ střelu, což je náznak pro upoutání pozornosti a poté odeslání puku na spoluhráče. Podobně lze klamat i naznačenými přihrávkami.

• Trestné střílení a typy gólů
Vlastní kapitolou jsou i trestná střílení, které lze proměňovat různými způsoby, na lapačku i vyrážečku. Opět to ale vyžaduje kromě umění i trochu toho štěstí a všudypřítomná obrana vám často v posední chvíli vypíchne puk či zahákuje hráče dřív, než se k zakončení dostanete. Účinným zakončením jsou již tradičně one-timery a dorážky z bezprostřední blízkosti před brankou.

Poměrně často padne i gól z kategorie ušmudlaných, kdy puk tak tak dojede za brankovou čáru poté, co jej golman srazil, ale nevěděl kam. Občas by brankářům slušela trochu větší aktivita, aby jen necivěli na puk ležící kousek od nich a dokázali po něm natáhnout lapačku před najíždějícím útočníkem. Někdy mi i u hráčů v poli přijde, jako by na moment zaspali a zastavili svůj pohyb po kluzišti, ale něco podobného se stává i ve skutečném hokeji.

• Erektus versus Rohypnol
Výkony hráčů lze již řadu let v rámci zvolené obtížnosti upravovat k obrazu svému. K tomu slouží velké množství voleb pro rychlost hry, přesnosti střelby a přihrávek, účinnosti zákroků atd. Seznam volitelných parametrů je obsáhlý a chcete-li mít přehled o tom, jak je který nastaven pro jednotlivé obtížnosti. Kromě volitelných parametrů hra umožňuje také tzv. „boostování“ hračů i golmanů, čímž lze v rámci zvolené herní obtížnosti upravit jejich celkové chování.

Bohužel loni došlo k velice nepraktickému „zjednodušení“ a NHL 2004 si tuto nelogičnost zachovalo. Díky dvěma posuvníkům (oproti předchozím čtyřem) můžete boostovat vždy jen na úkor soupeře, což je naprosto k ničemu a využijete toho jedině tak proti počítači. Zahrát si třeba nejvyšší obtížnost, ale obě strany s trochu děravějšími golmany prostě nejde. To samé pak samozřejmě platí i o hráčích v poli. Tento prvek mi chybí asi nejvíc z toho všeho, co Electronic Arts dokázali z NHL během jejího působení odstranit.

• Herní módy
Herní módy v NHL 2004 nabízejí mírně upravenou klasiku. Mezi stálice patří všudypřítomný přátelák a sezóna odpovídající kanadsko-americkému Stanley Cupu. Položka International dovoluje vytvořit vlastní turnaj mezi osmi či šestnácti nároďáky, anebo odehrát některou ze tří lig, které jsou nově do NHL zakomponovány (celkem devětatřicet týmů). Konkrétně jde o evropské soutěže DEL, ELITSERIEN a SM-LIIGA - tedy ligy zemí, kde se NHL prodává nejvíce. V nabídce nechybí ani možnost odehrát vyřazovací část Stanleyova poháru, známou pod označením „playoff“.

Hrát lze i po internetu či síti, kde opět narazíme na nepříjemné překvapení - absenci online turnajů. Online si tedy zahrajete leda přátelák, maximálně pro čtyři hráče. Nutno dodat, že hra online je hodně zábavná a představuje to nej, co lze od NHL po čase hraní získat. Absence turnajů je tedy velkým záporem a dalším z nepochopitelných kroků, jimiž NHL samo sebe degradovalo. Online bude možné hrávat i na serverech EA, což ale vzhledem jejich umístění v USA bude pro nás asi nepoužitelné.

• Dynasty aneb staňte se manažerem
Na konec jsem si nechal velkou noviku letošního ročníku - dynastii. Je to jakási kariéra týmového manažera, jenž má na starosti kromě mančaftu i personál a hospodaření s financemi, od udávání cen vstupenek po milionové kontrakty s hráči, jejich trejdování, uzavírání smluv (i víceletých) apod. K finančním úkonům je k dispozici speciální kalkulačka, díky níž si snadno spočtete třeba výnosy ze vstupenek. Aby nebyla vaše práce jen tak samoúčelná, odrazí se hospodaření ve výkonu týmu. Kromě kalkulačky disponujete i mailboxem, kam vám přichází zprávy o uzavřených kontraktech, nadcházejících zápasech, nabídkách atd.

Za své účinkování získáváte čas od času kredity, které lze zainvestovat do vybavení kanceláří, šaten nebo třeba fitcentra. Podle toho se pak zvýší určité schopnosti vašeho týmu v atributech, které s danou položkou souvisejí. Když třeba vyšperkujete šatny, hráči budou doma podávat lepší výkony. Fitcentrem zvýšíte rychlost či fyzické schopnosti atd. Aby bylo jasno - kredity se to ve hře nijak nehemží a nějaký ten bodík získat trvá docela dlouho. Nicméně NHL 2004 vás optimisticky nabudí již v úvodu, kdy vám slíbí, že po dvaceti letech úspěšného budování kariéry na vás čeká nějaký hodnotný dárek. S chutí do toho.

• Bez vlastních log a obličejů
Již tradičně hra dovoluje vytváření vlastních týmů i hráčů. A rovněž tradičně něco nového přibylo a něco šikovného bylo zcela nepochopitelně odstraněno. Při tvorbě vlastního týmu jde nastavit i vzhled vlastní arény, od stylu červené čáry, přes barvu hrazení, sedadel, schodiště, vzhled ukazatele skóre, zvuky sirény signalizující konec třetiny či branku, pokřik, kterým vás budou fanoušci povzbuzovat a dalších několik zajímavých prvků včetně dresů a log.

Bohužel zmizela možnost importovat loga vlastní (i jakékoli další prvky), a tak si budete muset vystačit s tím, co má hra předdefinováno. Je toho sice dost, ale i tak je toto omezení dalším zbytečným krokem zpět. Obdobně to vypadá při vytváření vlastních hráčů, kde opět najdete dlouhý seznam parametrů, nicméně import vlastní tváře rovněž chybí. Neptejte se mě proč, odpověď neznám a ani teoreticky mě žádný rozumný důvod nenapadá.

• Když to není ve hře...
Navzdory sloganu EA Sports (It's in the game!) se dá o jejich sériích prohlásit, že jsou zdrojem řady nepochopitelných změn k horšímu. Několik jsem jich už nakousnul a v tomto odstavci zmíním další. Začnu třeba ukládáním opakovaných záznamů. Na to odteď zapomeňte. Sice celý způsob přehrávání replayů je na chlup stejný jako loni, předloni, předpředloni atd., ale jedna drobnost tam přeci jen chybí. Namísto toho, aby tvůrci konečně přehrávání databáze záznamů zdokonalili, sáhli k šalamounskému řešení - zrušili tlačítko pro uložení a tím je po problému. Už si tedy nebudete stěžovat, že je přehrávání krkolomné a pokaždé je třeba vyskakovat do hlavní nabídky. A o to jim asi šlo.

K odstraněným prvkům nějaký čas patří i nemožnost ukládat nastavení hry do profilů. Letos si už neuložíme dokonce ani nastavení ovladače, takže kde se střídá víc hráčů, bude každý zápas začínat konfigurací. Jistě víte, že během hry už nic nepředefinujete a tak pokud se na něco zapomene (což je velice snadné), bude třeba hru ukončit a skočit zpátky do menu. Do kategorie profilů spadá i primitivní způsob zadávání IP adres při hře online, kdy si nijak nemohu oblíbené adresy kde hrávám ukládat. Vždy musím datlovat tato nezapamatovatelná čísla znovu a znovu ručně. Naštěstí mám nedaleko počítače nástěnku a na ní papírek se seznamem známých. I tak si ale dovedu představit mnohem důstojnější řešení přímo ve hře.

• Další chybějící prvky
Při hře online chybí možnost dát odvetu, takže po odehrání zápasu je potřeba se odpojit a vytvořit znovu celou hru. Na tréninky jsme zapomněli už před lety, nicméně populární neoficiální patch pro demo k trénování trestných střílení je výborný. Můžeme jen tajně doufat, že stejným způsobem vznikne i nějaké to udělátko pro plnou hru. Je vidět, že o trénování zájem je, a to veliký. Mimochodem - režim trestných nájezdů v NHL 2004 rovněž chybí. Takže když se do takové situace jednou za čas dostanete, nebudete mít samozřejmě příliš šancí uspět. Tím si ale autoři hlavy očividně nelámou. Odstranění režimu trestných střílení připisuji rovněž šalamounismu proti stížnostem, kdy bylo třeba po každých pěti nájezdech hru znovu inicializovat.

Staronovou úpravou je i zásah do časomíry, kdy se přesilovky a poslední minuta zápasu odpočítávají v reálném čase a nikoli podle délky třetin. Nechci tvrdit, že to je přímo krok zpět, ale uvítal bych možnost tuto vlastnost vypnout. Nově zavedené „rychlé přepínání strategií“ s sebou nese také praktickou kocourkovinu - nelze přepínat při přerušené hře, tedy v okamžiku, kdy je na to ta nejvhodnější příležitost.

Zrušením tabulátoru se přesunulo otáčení stran přímo do menu hry. Zde se dá navolit, zda chcete hrát vždy směrem nahoru, dolů anebo strany točit. Zadání pevné polohy kamery ale funguje tak, že platí pro stranu, za kterou hrajete. Jste-li doma a příští zápas budete hrát venku, bude potřeba opět vlézt do menu a obrátit kameru. Proto se ptám - nebyl tabulátor mnohem praktičtější? K rýpancům, které si neodpustím, přibude i cpaní dat mimo složku s hrou, čili do vašich Dokumentů.

• Co naopak ve hře je aneb "It's in the game"
To, co dávno mohli (a měli) autoři NHL předělat a co naopak dodnes přetrvává, je nemožnost nastavit si výchozí dvojici týmů (kdysi to šlo). Tím pádem pokud nechcete hrávat neustále NJ versu ANA, budete muset pokaždé ručně vybírat týmy z ne zrovna ideálních nabídek. Při zranění či vyloučení nelze přeskočit zdlouhavou animaci, kdy hráče vyvádějí z kluziště.

Přehlednosti nepřidají zbytečně široké sloupce v rozsáhlých tabulkách, kde třícentimetrový sloupec pro dvojciferné hodnoty je nechtěný přepych, díky němuž je potřeba tabulkou zcela zbytečně vodorovně scrollovat a naráz vidíte minimum údajů. Možná si řeknete, že jsem hnidopich, ale hodnotíme tu jedenáct let starou sérii a tak bychom měli mít nárok i na uživatelskou přítulnost. Léta přetrvává i dost nepraktická možnost točit jen dvě pětky při přesilovkách, díky čemuž se na střídačce nudí polovina týmu, zatímco ta druhá potí krev. Určitě sami přijdete i na další výdobytky, které už dávno zasloužily učesat.

• Příjemné drobnosti
Pokud se vám nelíbí hudba, máte opět možnost si naimportovat vlastní. Použijte k tomu loňský Ditty Importer, který je s letošním ročníkem kompatibilní. Kosmetickou novinkou je skinování, které vám dovolí umístit na pozadí menu logo vašeho oblíbeného týmu. Z loňska byla zachována možnost nastavovat herní strategii pro každý tým zvlášť.

Flašky na brankách, padající přilby a rozbitné plexisklo jsou opět ve hře. Čeština ze hry zmizela, zkusme se těšit na nějakou neoficiální, která se hlavně v manažerském režimu Dynasty bude hodit. Náš nároďák samozřejmě v nabídce týmů nechybí. Našince potěší i hrstka měst, která lze zadat při tvorbě vlastního týmu a komentátor je dokonce přečte s pěkným americkým přízvukem.

• Rozpačitý dojem
Přečtením mé recenze možná nabudete rozpačitý dojem. Chvála střídá výtky, jako bych nevěděl, co si o hře mám myslet. Ale přesně takové NHL 2004 je a kdo tuto sérii sleduje, je už na podobné závěry zvyklý. Bohužel ani letos se hra nevyhnula několika nepochopitelným „downgradům“ a sama zbytečně snižuje svoji hodnotu.

V každém případě vítězí hratelnost, která je letos mnohem lepší než kdy dříve. Hokejovost je prostě na vyšší úrovni a to je podstatné. O to víc pak zamrzí zbytečné nedostatky, které nejsou sice fatální, ale hru zbytečně komplikují anebo z ní dokonce odebírají to, co už v ní dříve bylo a fungovalo.