Karabina M1 (.30 M1 Carbine) je americká lehká samonabíjecí karabina vyvinutá v letech druhé světové války a používaná i v poválečném období.

Typ:	samonabíjecí karabina
Místo původu:	USA
Historie služby
Ve službě:	USA Velká Británie Francie a mnoho dalších
Používána:	1942 - 60. léta (USA)
Války:	druhá světová válka, korejská válka, válka ve Vietnamu
Historie výroby
Konstruktér:	David M. Williams
Počet vyrobených kusů:	válečná výroba přes 4 miliony kusů
Varianty:	M1, M1 A1, M2, M3
Základní údaje
Hmotnost:	2,36 kg (bez zásobníku)
Délka:	904 mm
Délka hlavně:	458 mm
Typ náboje:	.30 Carbine (7,62 x 33 mm)
Ráže:	.30 (7,62 mm)
Počáteční rychlost střely:	600 m/s
Maximální dostřel:	300 m
Zásobování municí:	schránkový zásobník na 15 nebo 30 nábojů

Historie

Tato samonabíjecí karabina vznikla podle specifikace americké výzbrojní správy požadující lehkou samonabíjecí nebo automatickou pušku nepřesahující váhu 5,5 libry (2,5 kg). Po dosavadních zkušenostech z bojů druhé světové války vyvstala potřeba zavést do výzbroje výkonnou zbraň pro výsadkáře, důstojníky, obsluhy těžkých zbraní, řidiče, spojaře a další specialisty. Pistole byly pro tento účel slabé a používaná puška M1 Garand zase příliš těžká. Firma Winchester proto vyvinula samonabíjecí karabinu zdokonalenou konstruktérem Davidem M. Williamsem. Pro tuto zbraň byl vyvinut nový náboj ráže .30 (7,62 mm) pistolového typu se zvýšeným výkonem. Byla v říjnu 1941 zavedena do výzbroje americké armády pod názvem Cal. 30. Carbine M1.

Konstrukce

Karabina M1 pracuje na principu odběru prachových plynů příčným kanálkem ve stěně hlavně. Závěr, který má v přední části uzamykací ozuby je uzamčen pomocí rotace závorníku kolem podélné osy. Zbraň má kohoutkové bicí ústrojí a umožňuje střelbu pouze jednotlivými ranami. Dioptrické hledí je nastavitelné na 75 a 150 yardů (150 a 300 m).

Po vystřílení posledního patnáctého náboje není závěr zachycen v zadní poloze. Schránkový zásobník umístěný zespodu před spouští se musí vyměnit za plný. Pak musíte nabít a zbraň je opět v pohotovosti.

Pro rozborku není potřeba speciálního vybavení, jen demontážní klíč pro povolení matice pístu.

Výroba a použití

Výroba karabiny M1 byla zahájena v roce 1941. Poprvé byly tyto karabiny bojově nasazeny při invazi v severní Africe v listopadu 1942. V průběhu války se objevily další modifikace. Provedení M1 A1 pro výsadkáře se sklopnou pažbou nebo verze M2 s možností střelby dávkou. Karabina byla velmi oblíbená u průzkumných a výsadkových jednotek pro svou pohotovost a snadnou ovladatelnost. Používala se i po druhé světové válce, například francouzskou armádou ve Vietnamu nebo britskými vojáky v Malajsii. Válečná výroba dodala více než 4 miliony těchto karabin.

Karabina M1

Karabina M1 A1

Automatická karabina M2

Verze umožňující střelbu jednotlivými ranami i dávkou, která se objevila v září 1944. Možnost upevnění bodáku na spodní část hlavně. V dubnu 1945 k ní byl zaveden i zvětšený zásobník na 30 nábojů, který díky svému tvaru zachycoval závěr v zadní poloze. Výroba probíhala převážně až v poválečném období, celkem vyrobeno 550 000 kusů.

Automatická karabina M3

Příslušenství

Zásobníky se nosily po dvou v sumce, jíž bylo možno připnout k opasku nebo nasadit na pažbu zbraně. Používaly se též sumky Rigger. Bandalíry nebyly oficiálně zavedeny. Výsadkáři měli na verzi M1 A1 pouzdro s možností úchytu na opasek. Plátěná pouzdra existovala i pro verzi M1 se zapínáním na zip. Pro M1/M1 A1 byl zaveden nástavec M8 pro střelbu puškových granátů, s mířidly M15.