Odstřelovačská puška Dragunov (Snayperskaya vintovka Dragunova, SVD) byla do výzbroje sovětské armády zavedená v roce 1963, nese známky podoby se zbraněmi série AK, konstrukčně se ovšem od útočné pušky liší. Jedná se o samonabíjecí zbraň. Namísto dlouhého pístu AK, má SVD píst s krátkým zdvihem, což přispívá ke zvýšení stability zbraně při střelbě. Vyšší přesnosti střelby bylo dosaženo i kombinací velmi dlouhé hlavně a standardní montáží zaměřovacího dalekohledu se čtyřnásobným zvětšením.

Válečné zkušenosti SSSR po 2. světové válce si vynutily nutný pokrok v pěchotních odstřelovacích puškách. SSSR si uvědomil roli odstřelovačů na bojišti, ale vhodný nástupce na pozice již používaných starých pušek Mosin 1891/30 a SVT-40 v té době nebyl. Proto se spustil výzkum, který přinesl své ovoce právě v podobě odstřelovací pušky SVD Dragunov. Tomu se tak stalo roku 1963, konstruktérem této zbraně byl Jevgenij Dragunov. Tato puška byla s okamžitou platností nasazena do všech armád Varšavské smlouvy.

Tato odstřelovačská puška je samonabíjecí zbraň. Je zde využit Kalašnikovův mechanismus, pracuje na principu odběru plynů z hlavně tlakem na píst uložený nad hlavní. Vzor ze slavné pušky AK je patrný i na závěru, kde se nachází dva uzamykací ozuby, uzamykající pevně díky rotačnímu závorníku. Plynový násadec je opatřen dvoustupňovým plynovým regulátorem s nastavitelnými výfukovými otvůrky. Nastavení regulátoru je následující: Normální podmínky - poloha 1, znečištění - poloha 2. Na rozdíl od AK-47, je na této pušce píst, pístnice a nosič tvořen samostatnými díly.

Předpažbí SVD je tvořeno ze dvou totožných částí navzájem propojených objímkami, každá strana předpažbí má šest podélných ventilačních otvorů. Pažba je odlehčená, má výškově nastavitelnou lícnici. Kromě pušky SVD se vyrábí i model označený jako SVDS, který měl původně odnímatelnou dřevěnou pažbu, ale dnes se vyrábí se sklopnou kovovou opěrkou. Toto provedení je určeno pro odstřelovače výsadkářů a speciálních jednotek.

Na ústí Dragunova je našroubován tlumič plamene, na kterém se nachází pět podélných štěrbin. Puška je nadále vybavena mechanickými mířildy, stavitelnými až na 1 200m. Mimo jiné je také standardně osazována optickým zaměřovačem typu PSO-1, ten poskytne až čtyřnásobné zvětšení, záměrný kříž může být za zhoršených podmínek viditelnosti či šeru dosvětlen žárovkou uvnitř. Poslední novinkou je zaměřovač 1P21 „Minuta“ s možností plynulé regulace zvětšení v rozsahu tří až devítinásobném. Dále lze použít zaměřovacích dalekohledů označených jako NSPU 1 a 3, pracujících na principu zesilování zbytkového světla z okolního prostředí. Tento přístroj umožňuje účinné použití zbraně i v noci. S puškou lze pomocí zaměřovacího dalekohledu PSO-1 mířit na cíle vzdálené až 1 300 m, se zaměřovacím přístrojem NSPU je vzdálenost omezena na 400–600m s ohledem na aktuální počasí a typ prostředí.

Na zbraň je možno nasadit bodák známý z AKM. Do SVD se používá segmentovaný dvouřadý desetiraný zásobník, který je konstruován z plechu a jsou do něho vryty charakteristické vlisy.

Ke střelbě neslouží krátký náboj pro AK ráže 7,62x39 mm, nýbrž puškový náboj Mosin s okrajem 7,62 x 54 mm R, jehož původ se datuje ke konci 19. století. Pro velice přesnou střelbu se používají speciální odstřelovačské náboje. Střela o hmotnosti 9,8 g a prachová náplň 3,1 g.

Tyto náboje však mohou být nahrazeny i obyčejnými, běžnými náboji, které jsou například používány v československém univerzálním kulometu vzor 59.

Celkově lze SVD hodnotit jako velmi dobrou a přesnou odstřelovačskou zbraň, schopnou snášet náročné podmínky služby na bojišti. Nicméně toho si můžeme všimnout i na ostatních modelech ruských zbraní jako je například legendární AK-47.